Rubriky
ABBI+ Drogy

Závislost

Alkohol jsem užíval od 14 let. Moje představa o tom „být dospělý“ se zakládala na chování mých rodičů a jejich přátel. Bral jsem to jako normální. Dosažení 18 let pro mě bylo pouze legalizováním toho, v čem jsem jel již pár let. Nic víc. A protože se po hospodách setkáte s kdekým, setkal jsem se i s drogami. Začalo to s trávou, která mě zaujala natolik, že jsem byl nejen konzumentem, ale později i výrobcem a distributorem. Namlouval jsem si, že je to životní styl, neviděl jsem na tom nic špatného. K tomu se během let přidaly zkušenosti s dalšími drogami- extáze, LSD, lysohlávky, pervitin…. a právě poslední jmenovaná mi způsobila největší peklo, tedy, já jsem si ho způsobil skrze ni. Došel jsem k rozhodnutí : buď pomalá a jistá smrt v duševním a sociálním rozkladu, nebo záchrana života. Rozhodl jsem se pro život. Mám za sebou tři léčby na oddělení léčby závislostí. Až po té třetí začínám jakžtakž chápat, co je to závislost ve své podstatě. A nepřestávám se učit. Týdně navštěvuji terapie prevence relapsu, kde se snažím o pochopení sebe. O sebepřijetí. Protože pokud se nepřijmu takový, jaký jsem, i se vším, co mám za sebou, pak se nelze změnit. Do léčby je třeba jít z vlastní vůle. Rozhodnutí přestat brát je hnací motor. Po léčbě se všechno mění. Nic není stejné. Kdo si myslí, že přestane „jenom“ fetovat a chlastat a zůstane ve svých vzorcích a nezmění sebe, ten tvrdě narazí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *